Cestopisy

Dvanáctý den našeho putování a cestování se nesl v duchu válení se. A to doslova. Asi na nás přišla únava po celém tom náročném potulování se. Vstaly jsme asi kolem 11, ale snídani jsme si daly až ve 2 odpoledne. Jo, takhle bych to nechtěla pořád, ale jednou za čas, proč ne. Kluci odejdou do […]

Po skvělém večeru a ránu (haha) se probudíme na koberci v obýváku docela vyspané. Vhledem k tomu, že jsme rozebraly půlku gauče a matrace použily místo postele, nespalo se nám vůbec tak zle, jak by se původně mohlo zdát. Hlavně jsme v tu chvíli byly vděčné úplně za vše. Tudíž i koberec by byl skvělý. Náš nový hostitel

Víte, u cestování se člověku dějí různé věci. A je zcela pravděpodobné, že můžou občas nastat krizové situace. Tenhle den by se dal považovat trochu jako krizový. Ale nebudeme předbíhat. Pěkně od začátku. 😀 Vstáváme brzo, protože si musíme sbalit batohy a náš hostitel musí stihnout let. Ráno proběhne v pohodě, jen nás děsí pocit,

Dnešní den je jako stvořený jít na pláž. Je krásně a s Jančou se shodneme, že je na čase. Nejdříve myslíme, že půjdeme stopovat (klasicky), nakonec nám ale náš hostitel nabídne, že by nás hodil na vlak, který jede přímo až na pláž a stojí něco málo přes euro, což není tak hrozný. Chceme ušetřit

Osmý den našeho putování se nesl v duchu stopování a poznávání Lisabonu. „Ne“ není pro mě odpověď, a tak se prostě rozhodnu (rozhodneme), že do centra dojedeme stopem, protože nechceme utrácet za dopravu. A navíc, stopem je to stejně zajímavější. Stopujeme na místě, kde to není úplně asi ideální na stop, ale mě strašně baví

Brzké vstávání nám fakt moc nejde. Došlo mi, že skoro v každém článku říkám, že jsme si výjimečně přispaly. 😀 Oukej, dnes opravdu ne. Vstáváme kolem půl 5 ráno. Jenže to by nebyla Lenička, kdyby něco nepopletla. Na ostrově je jiný čas, a já si omylem nastavila budík o hodinu dříve. No rozhodně lepší, než

I když jsme včera (nebo vlastně dnes ráno) po párty nešly příliš pozdě spát, děje se toho poslední dny tolik, že si dnes dovolíme přispat si a načerpat trochu energie. Vstáváme opravdu až kolem 11. Jelikož jsme slíbily, že dnes budeme vařit my, musíme zajít do místního obchůdku dokoupit nějaké potraviny. Když míjím auto, nečekám

Tenhle den si budu pamatovat myslím ještě hodně dlouho. Na snídani nebo spíše už brzký oběd jsme si daly cereálie s mlékem. Poté jsme se s Henriquem domluvili, že nás vezme autem na výlet a projedeme velkou část ostrova. Nasedneme, Henrique začne startovat auto a co se nestane, auto nějak nejde nastartovat. Nejdříve si myslíme, že to

Včera večer byla trochu bouřka a pršelo. Po vydařené a velké večeři, která byla v naší režii jsme všichni sebou flákli na postel a chvíli odpočívali. Pak jsem klasicky psala a upravovala fotky. Povídali jsme si. Miguel nakonec řekl, že už si půjde lehnout, neboť zítra vstává brzy do práce. Budíček nastavujeme na půl 7 ráno.

Jak už víte, ještě včera odpoledne jsme nevěděly, kde budeme večer spát. Měly jsme za sebou dva lety, těžké batohy na zádech a docela velký spánkový deficit. Přemýšlely jsme, že budeme zpívat nebo tancovat a dáme vedle sebe cedulku: „Nemáme, kde spát.“ Nakonec se nám ozval jeden couchsurfer. Provedl nás městem a ukázal mnoho krásných