Psal se čtvrtek, 2.6. 2022 a já samým vzrušením a možná i únavou z dnů předešlých nemohla dospat. Věděla jsem, že je to tady.
Ten den D, o kterém jsem dlouhé týdny před tím přemýšlela a představovala si ho.
Dost to uteklo. Hlavně ty poslední dny před samotnou vernisáží utíkaly jako pára nad hrncem. Byly ve znamení dotáhnout všechny resty, domalovat a dochystat obrazy a vše kolem vernisáže – například rozeslat pozvánky, vytvořit brožuru a popisky k obrazům, fotografie obrazů a plno dalšího. A také dodělat úspěšně studium na DAMU, což se povedlo a mám z toho nesmírnou radost!
No byla to jízda, co Vám budu povídat!
Poslední dva měsíce se prostě nesly ve znamení ateliéru a tvoření a DAMU a zkoušek. A tak pořád dokola. Ale bylo vlastně fajn, že jsem to tak střídala a vzájemně od toho “odpočívala” a inspirovala se. Celková příprava na výstavu trvala samozřejmě mnohem déle. 🙂 Tak nějak myslím v lednu jsme začali o tom aktivně přemýšlet, možná i dřív. Samozřejmě to mělo svůj vývoj a etapy.
A najednou byl tady ten den – den vernisáže! Vstala jsem a začala plánovat, co ten den ještě musím stihnout udělat, než přijede rodina, které se budu chtít věnovat. Začala jsem balením dárků pro mou rodinu, neboť jsme měli v plánu také dooslavit narozeniny některých rodinných příslušníků :-), které byly sice v květnu, ale kvůli pracovnímu a studijnímu vytížení jsem nestíhala dojet a oslavit je.
Do toho jsem věděla, že mě čeká ještě připravit dárky a odměny pro všechny účinkující, vyzkoušet šaty na večer, vyzvednout brožuru, která byla připravena v tiskárně a trochu uklidit byt, protože jsem to poslední dobou nestíhala tak, jak bych chtěla.
Po rodinném obědě jsem jela vyzkoušet ty šaty a další oblečení, které jsem si objednala, abych zjistila, že mi to nesedí tak, jak bych chtěla :-), a tudíž je brát nebudu. Odnesla jsem si jen jedny šaty na léto. Poté jsem jela do tiskárny pro tu brožuru a na byt, kde jsem se snažila trochu se uklidnit. Měla jsem čas se na chvíli zastavit a opravdu jsem to ve všem tom zmatku a chaosu potřebovala. Psali mi lidé, že dorazí nebo naopak nedorazí z různých nečekaných důvodů a já neměla kapacitu jim odepisovat. Pak jsem dochystala věci na večer a blížil se čas, kdy dorazí zpátky má rodina, která se bude taky připravovat na večer.
Asi Vám nemusím vyprávět všechny detaily toho, jak to celé dopadlo, a co jsem nakonec stihla nebo nestihla – jedno je ale jisté – vernisáž proběhla krásně, a o to tady především jde! 🙂 Tak tedy pojďme na to.
Začalo to krátce po sedmé večer, kdy moderátor a zároveň můj kamarád Roman uvítal všechny hosty a řekl, co nás bude ten večer čekat. Pak pozval na “plac” mě, abychom se pobavili o té výstavě jako takové, o tom, jak vznikaly obrazy, co dělám ještě mimo výtvarné umění, a co mě čeká teď v létě. Samozřejmě nechyběly ani výborné domácí koláčky od mé babičky, které zmizely rychlostí blesku. 🙂
Poté jsem přečetla krátký úryvek z mé knihy Nikdy nezapomeň a musím říct, že jsem cítila opravdu velmi krásnou atmosféru plnou přijetí a podpory. Toho si moc vážím. Diváci zatleskali, výstava byla zahájena a mohlo se začít juchat! Jupí!
Následoval koncert Sáry Novotné a Víta Štaigla, který ji doprovodil na kytaru. Byla to krásná tečka na závěr. Já ji vnímala bohužel jen tak na půl, protože jsem se snažila se všemi se pozdravit a prohodit pár slov. Je to vždy náročné stihnout všechny a všechno, ale zároveň to člověku nedá, znáte to. A já si vážila a vážím každého, kdo ten večer dorazil nebo byl alespoň myšlenkami se mnou.
Dostala jsem spoustu květin, vřelých obejmutí a došlo i na lehké dojetí, když jsem četla úryvek z mé knihy právě o tom, jak je důležité nezapomenout na ty malé děti v nás a na ty naše sny z dětství, neboť mi došlo, že i já si právě teď plním jeden ze svých dětských i současných snů.
Já mám výstavu v centru Prahy. Woooow! To je hustý!
Štípněte mě někdo, jestli se mi to nezdá! 🙂 A tak jsem se opravdu štípla a zjistila, že se mi to nezdá. Už teď můžu říct, že mám nesmírnou radost nejen z toho celého večera, ale i celkově z té výstavy jako takové.
Chodí mi fotky od Vás návštěvníků, a to mi dodává pocit, že to vše mělo a má smysl.
Výstava “Svobodou do nitra své duše” potrvá celý červen v pražské kavárně Cafedu – Škrétova 490/12 – naproti tramvajové zastávky Muzeum.
Obrazy jsou prodejné a v případě zájmu mě neváhejte kontaktovat na mém emailu lenkarzepkova1@gmail.com .
Je možné domluvit si i osobní prohlídku s mým výkladem. Další informace o obrazech naleznete také zde na stránkách v sekci MALÍŘKA.
Ještě jednou děkuju všem, kteří jsou součástí této kapitoly. Moc si toho vážím a cítím obrovský vděk a radost. 🙂
Za fotky, které uvidíte pod tímto příspěvkem děkuji Beátě Mathé.
