Letiště mají pro mě zvláštní kouzlo. Je to místo, kde se protínají emoce, a já si představuji různé scénáře z různých filmů a příběhů. Je to místo, které na mě dýchá svou atmosférou, místo setkání a loučení, místo plné fantazií a hlavně místo Vzrušení. Místo, které nabízí nové zážitky a dobrodružství. Respektive je to pro mě cesta za dobrodružstvími.
Je pátek večer, 3.2. 2017, sedíme na letišti v Norimberku a čekáme na „checkin“ a svůj let. Jelikož máme pouze malý batoh jakožto příruční zavazadlo, je to pohodička na odbavení. I když neříkej hop, dokud nepřeskočíš, že jo. Haha. 😀 Naštěstí všichni 3 (já, můj brácha a můj kamarád) projdeme přes kontrolu v pohodě, i když se na začátku trochu bojíme rozměrů zavazadel. Nicméně, musím podotknout, že jsem se hodně změnila za poslední léta, co se týká balení zavazadel. 😀 Od té doby, co se snažím cestovat low cost, a hlavně cestovat jako cestovatel, né turista, naučila jsem se sbalit opravdu jen to nejnutnější. Teda alespoň jsem snad na dobré cestě. 😀 Stále se učím, už ale vím, že opravdu nepotřebuji plné kufry. Malý batoh, kartáček na zuby, něco, v čem mi bude teplo a pohodlná obuv. 😀 S tím teplem, o tom bude ještě řeš nejspíš v dalším článku. 😀
Tak tedy zpátky na letiště. Čekáme, a najednou jeden kluk našeho věku oslovuje Filipa, mého bráchu: „Hey, are you from Detroit?“ „No, I’m not.“, odpovídá. Jen, abych Vám to vysvětlila, brácha má totiž mikinu s tímto nápisem. No a tak se začnou bavit. Mano je z Indie, ale nyní studuje v Německu, a sestry má v Americe :D, a Joe je z Kanady. Jsou to docela sympaťáci, a nějak přirozeně se k nám přidávají po celou dobu letu.
Ten pocit před samotným nastoupením do letadla je tak vzrušující! A co teprve pak v letadle, když se z ničeho nic přilepíte na sedačku jako žvýkačka na sedadlo 😀 , prostě 3, 2, 1, vzlétáme!Vždy mě baví ten pocit, že to přijde tak rychle a nečekaně, že Vás to prostě jakoby zaskočí. 😀 Změna tlaku je docela vysoká, nicméně jsem zjistila, že je pro mě důležité se v této situace UKLIDNIT a NEPANIKAŘIT. Nadechnout se, a vydechnout a hlavně být v pohodě. 🙂 Je to vše v hlavě. 🙂
Celý let proběhne v pohodě. Máme jen malé turbulence, nejde to skoro ani poznat. Naši noví kámoši jsou docela srandovní, koupí si do letadla flašku alkoholu, a popíjejí. Když jdu na záchod, všímám si pána, který vypadá jako pilot, ale není to pilot, a je to letuška, akorát v mužském provedení :D, nevím, jak se jim říká :D, a tento pán drží zabavenou láhev od Mana a říká: „Party time.“ Haha. Mano už ale stihl skoro celý obsah vypít, a je už lehce v náladě. Nicméně jsem tak unavená, že s kluky nepiji, a usínám. Ještě před tím stihnu vidět všechna ta světýlka, která vypadají jako několik malých světlušek.
Vždy, když jsem takhle v oblacích, uvědomuji si, jak je život vlastně křehký a jak je potřeba si ho vážit. Děkuji, že jsme v pořádku přistáli. 🙂 Na konci letu všichni začneme tleskat. Nemůžu se dočkat, až ucítím ten vzduch venku. To je poprvé, co letím z jiného ročního období do jiného. Zatímco v Česku je ještě zima, letím někam, kde už je teplo. Respektive, jaro. Je něco kolem půlnoci, a my se ocitáme na ostrůvku, jehož jméno se nazývá…. Už Vás nebudu napínat. MALTA!!! 😀
Když vyjdeme z letadla na letiště, vidíme několik lidí s cedulkami. Začnu se koukat, a směju se. Jeden pán se začne smát, a myslí si asi, že patřím k jeho cedulce. Je tam jméno: AHMED. 😀 Pardón pane, tak se fakt nejmenuji. 😀 Původní plán jít pěšky k našemu hostiteli nakonec nevyšel. Bydlení máme zařízeno totiž přes Couchsurfing. Jsem na to dost zvědavá. 🙂 I když rádi chodíme pěšky, rozhodneme se výjimečně pro taxi. Autobusy už bohužel touto dobou nejezdí. Jedeme v autě, po levé straně, a je to docela nezvyk. 😀 Taxikář nám radí pár míst, kam zajít, pak nás vyhodí na adrese, a zmizne jak pára nad hrncem. Ouuu, je to docela adrenalin, když se ocitnete ve tmě někde, kde to neznáte, a nejste si jisti, zda máte bydlení. 😀 Vše dobře dopadne, po několika pokusech zvonění se přece jen spojíme s naším hostitelem, který je původně z Indie, a nyní žije na Maltě. Je to zajímavé setkání. A trochu punkové podmínky. 😀 Nicméně, o tom zase jindy. Rychlá sprcha, a jde se spát, abychom byli „ready“ na zítra. A jelikož píšu tento článek 5.2., můžu Vám zaručit, že se máte, na co se těšit, neboť včerejší den byl plný zajímavých situací. Haha. 😀
Vaše bláznivá Léňa