Než začneš číst, doporučuji si pustit tuhle písničku k tomu: https://www.youtube.com/watch?v=jrMfQuT1pv0 . (Sountrack k filmu ON THE ROAD) Důvod, proč je nadpis v angličtině je ten, že se nyní pohybuji mezi lidmi z různých částí světa, a tak se povětšinou bavíme v angličtině. Až mi z toho občas hrábne, a napíšu třeba nadpis v angličtině nebo přidám do české věty slovo anglické, you know.
Miluju pocit, když jsem ON THE ROAD a mířím do neznáma. A tak se spontánně ocitáš v autě s dalšími třemi pasažéry, a každý si vezete malej bágl, každej si přemýšlíte o svých věcech, posloucháte dobrou hudbu, popíjíte pivo a míříte do divočiny. Sedíš v autě, cítíš vítr ve vlasech a vlastně se cítíš svobodně. Je to tak vzrušující. Sedíš tam s lidmi, které znáš sotva měsíc, ale víš, že je znáš docela dost na tak krátkou dobu.
Ještě včera jsem byla na tomto místě. V divočině. Bez signálu. Jenom ty, příroda a ticho. Ticho takové, že by se dalo krájet. Ticho takové, až Tě z toho mrazí, neboť najednou tě nic nemůže překřičet. Za nic se nemůžeš schovat. Seš tam jen ty a tvoje bullshits about everything and nothing on the same time.
Ještě včera jsem se učila jezdit na kánoji, ještě včera jsem byla v lese a hrála si s malým Leem z Mexica, ještě včera jsem ležela v trávě a poslouchala Armina, jak vykládá nějaká moudra Leovi, jako starší a zkušenější mladšímu. Ještě včera ráno jsem vedla dlouhý rozhovory s Arminem a Albertem o životě a tak. Tak dlouho, až uhasne oheň, na kterém Martin a Pavel přichystali skvělou véču. Zpívalo se, povídalo, až jsme tam zůstali jen já, Armin a Alberto. Do 6 do rána, do svítání, až jsme šli spát a probudili se na oběd – podávala se vaječina s čerstvě nasbíranými hřiby z lesa.
Dnes už se ocitám v Praze. Mám asi milion štípanců od komárů, v hlavě zmatek, ale byl to zajímavý výlet. Jsem ráda, že jsem Lea naučila high five, protože, když jsme se loučili, řekl: „High five!“ And now BACK TO REALITY, or not?
P.S.: Krokodýl Dundee nesmí chybět, of yourse! 😀