Den osmý je ve znamení dostat se na jih. A tak si sbalíš svých pár švestek – to skoro doslova, protože máš jen sedmikilovou krosnu, v ní bohužel všechno špinavé. Už se nemůžeš dočkat, až to normálně vypereš. Haha. Ještě stihneš snídani a musíš se smát, protože se už potřetí budeš loučit s maminkou hostitele. No někdy se plány různě mění, vlastně tě baví tahle spontánní rozhodnutí. Protože proč ne. S Terkou nám fakt zachutnají placky z rýžových nudlí, které už klasicky dáváme s čočkou, kokosem s chilli a ovocem. Stihneš ještě koupit malé suvenýrky, a pak už směr na autobusovou zastávku. Našeho kamaráda ale nakonec napadne sehnat více lidí, co jedou náš směr a domluvit nám auto. Je to samozřejmě pohodlnější než přeplněný autobus.
Cesta trvá cca 4,5 hodiny, je ti vedro. Čas využíváš k tomu, abys dopsal všechny zápisky a upravil fotky.
Dáváte pauzu, protože uvidíte slona. Kousek od tebe. Krásný zážitek.
Když dojedeš k oceánu, máš na tváři dva ďolíčky od úsměvu. Usmíváš se a strašně se těšíš, až půjdeš ovlažit své horké tělo do oceánu. Nejdřív se ale ubytuješ v českém surf tripu, baráčku plném Čechů, kteří milují surfování, yogu a oceán. Skvělá kombinace. Po ubytování se rozhodneš posilnit se ještě jídlem, přece jen tvé poslední jídlo byla snídaně, takže už máš hlad. I když bys s plným žaludkem asi neměl jít do vody, neodoláš a jdeš. Při západu slunce necháš vlny tancovat na tvém těle ten nejdivočejší tanec. Zprvu se tomu směješ, ale když tě vlny docela odnesou, začínáš si uvědomovat sílu oceánu. “Leni, jak se dostaneme na břeh?” řekne Terezka lehce s úsměvem a napětím v očích. “Já nevím.” Odpovím a smete mě vlna. A pak další. A další. Nakonec se dostaneš na břeh, ale fakt docela vyčerpán. Jsi rád za tuhle zkušenost.
Večer jdeš ještě na úvodní seznámení s lidmi z domku, kteří ti popíšou, jak to tu funguje. O půl deváté začíná přednáška o surfování, kterou vede zkušený surfař Baza. Máš fakt radost, že se to tady bere do hloubky. Surf sis zamiloval a chceš o něm vědět vše podstatné. No dobře, možná není možné vědět vše, ale aspoň ty základy. Hihi. Večer končí u ohně s kytarou, šumivým oceánem v zádech, lehkým vánkem a skvělými lidmi, které pojí vášeň k cestování a surfování. Užíváš si to. Zpíváš taky. Spát jdeš nakonec asi v 11, abys nasbíral síly na zítřejší hodinu surfování. Nemůžeš se dočkat. Jsi vděčný za to vše.
