Prosím, buďme k sobě upřímní. Muži k ženám. Ženy k mužům. Ženy k ženám. Muži k mužům. Všichni navzájem. Mluvme spolu. I když si někdy myslíme, že bychom pravdou ublížili a bude lepší, když to nějak zaobalíme, většinou zjistíme, že se do toho akorát více zamotáváme. Jako klubíčko s uzlíky. Nikam to nevede. Klameme tím akorát ostatní, klameme tím sebe. Prosím, buďme k sobě upřímní s ohledem na empatii a situaci, ale pokud možno, bez nějakých kliček. Mluvme spolu. Ne přes telefony. Ne přes Facebook. Naživo.
Budu teď trochu konkrétní, ale nic z toho, co tady budu psát o mužích, neznamená, že neplatí i o ženách. A za 2.) muže mám ráda. 🙂 Ale stejně se nemůžu ubránit pocitu, že kolem sebe čím dál tím více, tedy hodně, slýchávám příběhy typu “Neví, co chce.” “Ví, co nechce.” “Nechce vztah” “Potřebuje se dostat ze své bývalé holky” “Byla jsem jen hračka” “Je zadaný, a i tak mě balí” “Má divný období”. Ptám se: Co se to děje? Skoro mi to přijde jako nějaká epidemie. Už několikátá kamarádka mi vykládá stále tentýž a podobný příběh. Začne to hezky a pak střih, konec. Někdy i bez vysvětlení. Nedávno mi kamarádka řekla, že ji jeden muž pověděl: “Nesmíme se do sebe zamilovat.” A já si říkám: Aha, to si máš jako nakázat? 😀 Vždyť je všeobecně známé, že srdci neporučíš. Taky mi řekněte, proč někteří kluci píšou holce a nabalují ji, když mají jednu holku doma? Protože zakázaný ovoce chutná nejlépe? Protože se je pak čím “pochlubit” kamarádovi? Pakliže se to ta holka dozví, (a ona se to nejspíš dozví), navíc třeba nevhodným způsobem, nemůžete čekat, že vás za to ještě pochválí. Už od začátku bude mít k vám pošramocenou důvěru, a to asi nechce ani jedna strana.
I my, holky, máme svoje. Taky často nevíme, co chceme, když to máme, chceme zase něco jiného, když to nemáme, tak to zase chceme, když tohle a když tamto. Klasický případ, že žena, která má rovné vlasy, chce kudrnaté a naopak. 😀 Taky mi přijde, že za to vše, co se teď kolem děje, může trochu emancipace žen. Už dávno totiž neplatí, že by lovili jen muži. No a tak se může stát, že je v tom pak někdy guláš a ani jedna strana pořádně vlastně neví, co to mezi sebou mají. 😀 Na 2.stranu si stále tak nějak naivně představuji, že MUŽI s velkým “M” stále existují. Že se najdou tací, kteří to s námi myslí vážně, váží si nás a nechovají se k nám jako k hračkám.
Celým tímhle článkem jsem vlastně jen chtěla říct, že je důležitý netahat se navzájem za nos a snažit se být k tomu druhému, co nejvíce upřímný. Protože teprve tehdy se můžeme navzájem pochopit. Nebo se o to alespoň pokusit. Někdy některé věci potřebují čas, jasně. Někdy upřímnost přináší bolestné. Ale pokud necháváte člověka ve falešné naději, jen tím protahujete něco, co nejspíš nemá budoucnost. Místo toho, aby jste ji/mu řekli na rovinu, jak to máte, vymýšlíte scénáře, protože ji/ho přece “nechcete zklamat, zranit”. Zatímco už to těmi svými “pohádkami” děláte. Tohle není fér. A nakonec to zakončíte frází: “Nejsem pro Tebe dost dobrý/á. Měl/a by sis najít někoho lepšího.” “Nejsem pro Tebe dost dobrá/ý” vyměňte za pravdu. Protože jedině tak dáte možnost tomu druhému, aby mohl pustit do svého životě někoho dalšího. Až se příště přistihnete u toho, že si vlastně s někým pouze hrajete a víte o tom, že to tak je, přestaňte. Fakt to za to nestojí. Nezaslouží si to ani jedna strana. Sejděte se s tím člověkem, zkuste mu popsat své pocity, omluvte se mu a dejte mu prostor, aby se i on/ona k tomu mohl/a vyjádřit.
Neutíkejte před problémy. Stejně jim neutečete. Nehledejte na věcech, proč to nejde, ale zkuste najít důvody, proč by to mohlo jít. Nevyšel vám vztah? Dobře, i to se stává. Není to ale nutně důvod k tomu rozejít se ve zlém, ne? Není to důvod k tomu rozejít se přes Facebook, SMS nebo jiný “neživý kontakt”. Pokud si toho druhého vážíte, zkuste se s ním rozejít důstojně. Zkuste si zachovat kus hrdosti, zkuste si ujasnit, co vlastně v životě chcete, od sebe, od druhých, a až si to uvědomíte, třeba bude pozdě, anebo Vás třeba Vaše cesty zase Spojí a Začnete znovu. (Nikdy nevíte.) Jinak. Jiný příběh. Ale každý příběh má několik kapitol. A aby se mohla začít psát další, je potřeba dopsat tu předešlou. Konec je totiž relativní, nemyslíte?
Buďme upřímní a mluvme spolu, prosím.
Obrázek použit z: https://www.google.cz/search?hl=cs&tbm=isch&source=hp&biw=1366&bih=637&ei=DGTxWpbYKYelsgG2ubf4Cg&q=relationship+holding+hands+tumblr&oq=relationship+holding+hands+&gs_l=img.1.0.0i19k1l3j0i30i19k1l2j0i5i30i19k1j0i8i30i19k1l3.11649.29222.0.32147.43.33.8.2.2.0.370.3653.4j19j2j1.26.0….0…1ac.1.64.img..7.32.3466.0..0j35i39k1j0i10i19k1j0i10i30i19k1.0.LYQWimmmmpY#imgrc=-EllGc5ARhUUBM: