„Tak já asi půjdu malovat. Jsem plná čehosi, co nedokážu popsat, a potřebuji to ze sebe dostat“ řeknu.
„Jo.“
„Hele, nejdem ven, šla bych někde, někde na kytary, šla bych někde tancovat.“
A FEW MINUTES LATER.
„Hele, tak já asi nakonec půjdu psát. Nebo, že bych šla spát, abych vstala zítra dříve?“
„Nám se to mění no. Hele, jsme jak těhotný.“
HLASITÝ SMÍCH.
„No jo, ty hormony..“
Pouštím hudbu a jdu psát. Takový ty večery, kdy jsem plná čehosi, a potřebuji to ze sebe dostat. Kdy chci nechat proudit sebou energii, inspiraci a dech života. Ty stavy, kdy prostě kdybych kouřila, tak si zapálím cigáro, pustím si emotivní hudbu a budu jen tak ve vytahaný košili přemýšlet o životě, skákat, tancovat, malovat, hrát si. Už jsem složila dnes báseň. A pořád to je málo. Pořád v sobě cítím tu onu. Tu rebelku, která prostě nepůjde přece spát.
A tak je půlnoc, se spolubydlou kecáme o všem možným, například o hudbě.
„Když mě prostě baví zvuk kytary, nemůžu si pomoct. Hele, nechceš zahrát na kytaru?“
„No docela bych zahrála, ale co sousedi?“
„No je pravda, že si to poslední dny trochu posíráme. Nedávno jsem prala o půlnoci.“
SMÍCH.
„A zase skákala pračka?“
SMÍCH.
„Mám chuť na něco sladkýho.“
„Já taky.“
„Sakra, žádnou čokoládu tu ale nemám.“
„No já jo, ale byla zlevněná a není vůbec dobrá.“
„Asi věděli, proč ji zlevnili.“ směju se. „Tak já asi půjdu udělat lívance.“ dodám.
Za pár minut už na pánvi smažím čokoládový lívance, který pak prokládám bílým jogurtem, tou zlevněnou čokoládou od spolubydlící Gáby, a musím říct, že fígl Gáby přidat do čokošky smetanu, aby byla prý lepší, zafungoval. Haha. No dietka, takhle na večer. Je 1 ráno a my si pochutnáváme na lívancích.
„Hele, tak já ještě zapálím svíčku, jo?“
„Tak jo.“
„A pustíme si tam tu pěknou písničku?“
„Jo.“
No tak prostě občas ženy mají stavy jako, když jsou těhotný. Teda, já těhotná ještě nebyla, ale popisují to tak ty holky, který už těhotný byly.
Občas si prostě musíme udělat scénu jak z nějakýho romantickýho filmu. Občas prostě chceme být jen ženy, přežírat se čokoládou, kašlat na nějaký hubnutí, kašlat na nějaký muže, kašlat na povinnosti. Prostě jen tak. Ono je děsně fajn si v 1 ráno pochutnávat na lívancích. Zkus to taky!
Pak probíráme vtípky na téma, jak se muž ptá ženy:
„Co se stalo?“
A odpověď ženy: „Nic.“
HAHA.
Tak jo. I my máme chyby. Nejsme dokonalé. Ale vlastně umíme být strašně ňuňu a roztomilé. A vlastně potřebujeme občas nějaký to pohlazení a obejmutí. A občas se potřebujeme rozčílit. A občas potřebujeme řvát. A občas nás strašně serete. Víte, co mi přijde? Že se strašně vytrácí mužnost. Kámo, holky chtějí kluky, co se nebojí nás oslovit. Chceme lovce. Chceme adrenalin. Nechceme nudu, víš co. Ale občas chceme pusu na čelo. No úryvky z našeho rozhovoru tady už raději psát dál nebudu. 😀 Anebo právě jo? Má být pokračování? Hihi.
Tak čus, bus.
„Nedáme si víno?“
SMÍCH.
Tak jo, čau.
L.
Obrázek použit z : http://www.apetitonline.cz/recept/americke-livance-s-domacim-slanym-karamelem