Vstáváme kolem půl 9 ráno. Přece jen musíme dospat všechnu tu únavu z letu a předešlého dne. Vyjdu na balkon, nadýchám se čerstvého vzduchu a oblékám si kalhoty a tričko. Beru si pro jistotu i bundu, nakonec je teplo, a tak můžu být jen v tričku.
V noci už byla tma (logicky :D), a tak krásy Malty objevujeme teprve dnes. Většina budov je nějak lehce rozpadlá a poničená. Musím uznat, že to má svůj styl, třebaže docela punkový. 😀 Naše kroky vedou do města Valletta. Jak jsem již zmínila, počasí nám přeje, nasáváme čerstvý vzduch, sluneční paprsky a jarní atmosféru. Čeho si začnu všímat jako první, jsou originální a mnohdy vtipné názvy a nápisy na domech. Na jednom je napsáno „ADAM“. Samozřejmě jsem to musela vyfotit pro mého bráchu Adama! 🙂 Tímto Tě zdravím, a vlastně zdravím všechny Adamy! 😀 Foto jako důkaz. Jinak tam ale najdete názvy všelijakého druhu. 🙂
Procházíme se uličkami, ani moc nevíme, kam přesně jít, spíše se tak potulujeme. Ještě pořád si nemůžu zvyknout na to, že tady auta jezdí po levé straně, a tak si musím dávat docela pozor. Jednou, když utíkáme přes cestu, kde by se správně nemělo, ale nemáme jinou možnost :D, projíždí kolem zrovna policajt na skútru, dívá se na nás, a klepe si na čelo. 😀 Nejdřív mi nedošlo, že to byl policajt, a myslela jsem si, že se nějakému muži líbím a on na mě mává. 😀 Haha. Léňo. Léňo.
Hned ze začátku výletování uslyším zvuk kytary. „Já slyším kytaru.“ A už jdu směrem k místu, odkud tento magický zvuk slyším. 😀 Uvidím kytaristu sedícího na židli těsně u vchodu. Jen tak potichounku si tam něco zpívá a brnká. Hned se dáváme do řeči, a zjišťujeme, že je to takový malý podnik, kde se lidi scházejí, zpívají „oldschoolovky“ a je jim fajn. Žádná mainstreamová diskoška. A tohle přesně miluji. Jen tak se s někým dát do řeči. Nejdřív byl sice „ten kluk s kytarou“ trochu stydlivý, po chvilce se ale rozpovídal o tom, jak on cestoval po světě s kytarou. Poté pokračujeme dál, neboť toho dnes chceme stihnout opravdu hodně.
„Jééé, tam je pes na balkoně“, zvolám. Já prostě miluji balkony. A psy. A kombinace štěkajícího psa na balkoně, který na Vás tak hezky kouká, je fakt roztomilá. Mezitím si sousedky povídají a nejspíš si i vyměňují nejnovější drby. 😀
Míjíme pak i skatepark doplněný zdí, na které jsou graffiti, a trochu mi to připomíná Berlín. Uděláme si zde pár fotek. Po chvilce narazíme na přístav, odkud jsou vidět krásné lodičky. Jelikož je fakt krásně, rozhodneme si na chvilku sednout na lavičku, a vychutnat si tu atmosféru. Sluníčko hřeje, a tak se rozhodneme i pro zmrzlinu. Dima ji má moc rád. 😀 No a řeknu Vám, byla tam tak milá obsluha! Aneb usmívej se, a uvidíš, že se lidi budou usmívat i na Tebe. Dala nám vyzkoušet několik variant zmrzliny, a ještě mi sama od sebe dala jednu porci navíc. Dala jsem si mango, vanilku a čokoládu. Mňamka. 🙂 A vlastně to byl i můj oběd. 😀 (Na ostatní fotky koukni ve speciální složce vydané hned po tomhle článku! 🙂 )
Je něco málo po obědě, a my se nacházíme ve Vallettě. Něco, co vypadá jako malé náměstíčko, využijeme k místu pro pauzu, kde dojídáme poslední zbytky jídla z Česka. Tři malí kluci si kopou míčem, a je roztomilé, jak jsou do hry zapáleni. Pak začnu krmit holuby, a ti se slítají tak rychle, že jim nestačím házet rohlík. 😀 A Filip má dobrý záběr do videa. Posilněni pokračujeme dále, a vidíme kamenitou zeď a dlouhou silnici vedoucí do samotné Valletty. Je to nádherné. Představte si, vcházíme do parku, který má opravdu zvláštní atmosféru. Pustím si svou oblíbenou písničku The Neighbourhood – Sweater Weather, respektive písničku Malty (pro mě), tancuji, Dima mě natáčí, a najednou uvidím hejno ptáků sedících na palouku. „Mám do nich vletět?“ „Jo, jak na Elbě.“ Utíkám, a ptáci letí. A já s nimi. WOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOW! TOTÁLNĚ SILNÝ ZÁŽITEK. Opravdu si na chvíli připadám jako pták!
Když docházíme na hlavní ulici, vidím uličky do kopce a z kopce, a vypadá to tady jako v San Francisku! Ne, že bych tam už někdy byla, ale řekl nám to Internet. Je to božské. To místo a uličky mě totálně uchvátí. Ještě si kupujeme kartu na autobus, a jdeme zpátky do ulic. „Hey, Lenny! Hi!“ ozve se najednou Mano a Joe a hned mě objímají. No světe div se, Malta je fakt malý ostrov, a potkáváme naše nové kámoše z letiště. 😀 Společně brouzdáme ulicemi, až dojdeme k samotnému moři. Začíná zapadat slunce, je to romantika, co Vám budu povídat. 😀 Na 2.stranu, no mens, no problems. 😀 (Ne muži, ne problémy.) Ať žije svoboda a vítr ve vlasech! 😀 Sranda musí být. 🙂 Vyjdeme pak ještě na hradby, odkud je hezký výhled.
A pak se domluvíme, že si dnes všichni společně uvaříme nějaké jídlo. Mano se s námi loučí, a chce mi dát pusu na ruku jako gentleman, já avšak řeknu: „I’m usually doing HIGH FIVE. :D“ Všichni se začnou smát. 🙂 A jak to bylo dál? Jak dopadla večeře? No to se dozvíte v dalším článku, neboť by tenhle byl fakt mega dlouhý. Upřímně nechápu, jak jsme toho mohli stihnout tolik za 1 jediný den. 😀 A věřte, že se toho stalo ještě spoustu zajímavého. 😀
A jaké cestování máte nejradši vy? Vycházíte občas ze své komfortní zóny?
Vaše Léňa