(9.1. 2017) Než začnete číst, doporučuji si k tomu pustit tuhle písničku:
Freedom – Anthony Hamilton , Elayna Boynton
Víte co? Už Vás někdy něco zklamal? Asi jo, že? Je to prostě jev, který se minimálně 1x v životě každýmu stane. Nejspíš. No a když Vás někdo zklame, zkuste se nad Tím povznést. Zní to jako klišé, ale věřte tomu, že ten člověk si to jednou uvědomí. A pokud ne, nestojí ani za to, abyste ho nějak řešili. Samozřejmě se říká, že je chyba vždy na obou stranách.. Jasně, zamyslete se nad tím, kde se stala chyba. Řekněte si, v čem se zlepšíte. Pracujte na sobě. A chtějte vědět vysvětlení. Důvod, proč. Pokud máte pocit, že se máte zeptat, zeptejte se. A zároveň už to chce pak čas. Čas mnohé ukáže. A pokud Vám tomu člověku na Vás alespoň trochu záleželo, věřte, že si jednou vzpomene… a třeba Vám jednou dá i to vysvětlení nebo omluvu. Přejte mu jen to dobré. Ukažte, že jste větším člověkem. 🙂
Ale teď už k historce, která se mi stala včera. Jedu metrem jo, s kámošem kecáme. A najednou metro prudce zastaví, nebo prostě tak, že v tom nečekaném okamžiku spadnu na kluka kousek opodál. Začneme se smát. „Ježíš, pardón.“ vyhrknu se smíchem. A můj kámoš Jiří dodává: „Nevypadá, že by mu to vadilo.“ 😀 Začneme se smát ještě víc. A klučina se jen usmívá a říká, že je to v pohodě. Ha. Ha. Miluju tahle seznámení. Tyhle okamžiky. Jako z filmu.
No a pak jsem byla na baletě. Na baletu jsem byla snad jen 1x v životě. No a včera znovu, na Labutí jezero. Kamarádka Klárka měla lístek navíc, a tak jsem šla. Potkaly jsme se na zastávce, cupitáme do divadla, jdeme na záchod, že si jako přezujeme lodičky, a kecáme. Takový ty holčičí věci. A najednou Klára zvolá: „Jéjda. Něco se stalo.“ Kdyby to bylo za jiné situace, například u ní doma, a tohle by zvolala na záchodě, asi by mě napadlo: „Klári, ty jsi těhotná?“ Ale v této chvíli mě napadaly poněkud jiné věci… 😀 Stala se taková věc. Klárce málem spadl ten lístek do záchodu. Najednou ho prostě nemohla najít. A prý ji někam spadl, ale nevím přesně, kam. Asi na tu záchodovou mísu. 😀 Nicméně vše dobře dopadlo, lístky se neutopily, a my mohly v lodičkách naklusat k sedačkám. Jo, to se lehko řekne, ale hůře dělá, že jo. Měla jsem nové boty, a když jsem šla po schodech, soustředila jsem se pouze na 2 věci: 1.) Nespadni. 2.) Běž, pokud možno, rovně. ROVNĚ. 😀 No, s K. jsme k sedačkám zdárně došly a balet mohl začít.
A normálně, bylo to fakt skvělý. Bylo to neskutečný. A při každým pohybu mě bolel každej sval. A říkala jsem si, wow, a to jako, když cvičíš, sotva se dotkneš země a protáhneš si nohy? Sakra. 😀 Hm, hm. Fakt byli dobří. A tak jen sedíš a zíráš na tu ladnost, na ty labutě, na tu dřinu. Na ten příběh. Člověk si v tom vždy najde něco svého. Nějaký svůj příběh. A to se mi líbí. Pak si ještě s Klárou povídáme. A pak už jdu na metro a Klára na tramvaj.
Večer nemůžu usnout, nakonec se mi to ale podaří. To by bylo blbý, kdyby ne, že. 😀 Dnes vstanu, udělám nějaký povinnosti, zacvičím si, pak zase trochu prokrastinuji, trochu uklízím, jím, a pak zjišťuji, že už musím.. Utíkám na tramvaj. Přiznám se, že dobíhat teď v zimě na tramvaj, je docela oříšek. No vše stíhám nakonec v pohodě. 🙂
A čeká mě hodina Dýchání a pak nějaký hlasový cvičení. Jo. Jo. Zapamatovala jsem si větu: „Holky dýchaj do pipi*y, kluci do koulí.“ Ha. Ha. Oukej, oukej. Jako pilná žákyně jsem se opravdu snažila, že jo. 😀 No, začíná to tedy vskutku zajímavě. Pak ještě poskakujeme a děláme nějaké uvolňovací cviky, načež se mi pan učitel začne smát. 😀 „Nesmějte se mi.“ řeknu s úsměvem. Ale začneme se všichni smát, protože všichni vypadáme jak skákající tučňáci. Dodám ještě: „Když já mám ráda tancování.“ Ha. Ha. Léňa zase obkecává, klasicky. 😀 No a pak děláme cvičení, kde bručíme jak medvědi. A prostě je to sranda. Co Vám budu povídat. Jsem teda ráda, že tam nejsem sama, ale s klukem mého věku, fakt sympaťákem, a tak se navzájem podporujeme výbuchy smíchu. 😀 Pán učitel nás nešetří, a chce pořád víc a víc. Ha. Ha. „Dýchejte do té pipin*!“ řekne znovu. To je věta, o který se mi bude možná dnes i zdát.
No a když je konec, tak už zase utíkám na tramvaj, nakoupit, uvařit, psát. A za chvilku spát, protože zítra brzo ráno vstávám. Poslední dobou kombinace Léni a brzkého vstávání moc nejde do kupy, tak snad zítra nezaspím. Tak mi držte palce. 😛 🙂 Jsem spíše noční tvor. 😛
P.S.: Jak se Vám líbila písnička? 😉
Dobrou noc.
Vaše bláznivá Léňa