Je sobota 21.5. 2016 a já se strašně moc těším na dnešní den. I když jsem chtěla jít v pátek po dlouhý době někde pařit, tento plán odkládám, ale vůbec mi to nevadí, neboť mě v sobotu čeká něco, na co se opravdu moc těším. A co že mě to čeká? Natáčení filmu. Jupí! 🙂
Sama tomu ještě nevěřím, že to vyšlo. Možná jste si již někteří všimli, že tady na blogu a na sociálních sítích mám nějaké články a fotografie z natáčení , ano, ano, – jednalo se o natáčení dobového seriálu. 🙂 Dneska mě ovšem čeká jiný projekt – natáčení filmu s československopolskou produkcí.
V pátek večer cítím v mém těle lehké vzrušení, vzrušení z toho, aby vše v sobotu dobře dopadlo. Je to vzrušení, lehká nervozita, ale zároveň radost dohromady. Nakonec ke svému podivu usnu docela rychle, ráno se probouzím, začnu si chystat nějaké věci a pak vyrážím do koupelny. Zjišťuji ovšem, že je tam má spolubydlící, a tak lehce nervozní si jdu dochystat zbytek věcí. Jelikož jsem si ale čas přesně naměřila skoro na minutu 😀 , poprosím Adélku, jestli by si mohla jít fénovat vlasy do pokoje, a já si dávám mega rychlou sprchu, která mě krásně probere.
Snídani tentokrát nechávám na jízdu tramvají, takže se jen lehce namaluji, obleču se, poberu věci a pádím na tramvaj.
Tentokrát už je plná, hodiny ukazují 8. hodinu ranní. Venku je krásně, svítí slunce a po dlouhý době je teplo. Konečně, pomyslím si a zároveň si v duchu řeknu: “Dneska bude krásný den.” A taky, že byl. Nebudu ale předbíhat.
Dojela jsem na místo natáčení raději s předstihem, znám svůj orientační (ne)smysl že. 😀 Místo srazu nakonec ale nacházím v pohodě. Pomalými, lehce stydlivými kroky jdu ke štábu. Potkávám Martina, koordinátora, který mě poznává a naviguje, kam mám jít. Mé první kroky vedou do kostymérny, kde si zkouším nádherné červené šaty ze Zary velikosti S a mám fakt radost, že ty šaty v pohodě obleču. 😀 Holky tyhle “starosti” znají, že? 😀 Zase si ale nebudu tak fandit, protože je dost možný, že S v Zaře je trochu větší než normální S. 😀 Ale to je fuk. 😀
Pak šaty opět svlíkám, a jdu do maskérny, kde mě lehce nalíčí. Líčení proběhne vskutku rychle a slečna mi chce udělat ještě vlasy, a tak jdeme do kostymérny, kde je maskérna i pro hlavní herce a hlavně zásuvka, kterou nyní potřebujeme. 😀 Potkávám Táňu Pauhofovou, která ztvárňuje jednu z hlavních rolí, usmíváme se na sebe, pozdravíme se a já už sedám ke stolu, kde mi slečna udělá pár vln. Pak ještě poslední úpravy a jsem hotová.
Nastává čekání než budou všichni lidé nachystáni. Potkávám jednu slečnu z jiného natáčení, Šárku, a tak se dáváme do řeči. Čekání uběhne opravdu rychle, a Martin mě společně ještě s jednou slečnou naviguje do auta, které nás doveze na přesné místo natáčení. Je to sice kousíček, ale protože kostyméři nechtějí, aby se nám pomačkaly šaty, máme tu čest jet autem s hlavními herci, a sice Táňou, Klárou Issovou a Ondrou Sokolem. Když nasedáme s Julčou, mou kolegyní 😀 do auta, Julča zabírá flek vedle Ondry, neboť jinde není místo. 🙂 Já jedu s Ondrou Sokolem v autě? To jako vážně? Ano, bláznivé a trochu pubertální já se ozvalo. Haha. 😀 No prostě zážitek. Vím, že je to normální člověk jako každý jiný, ale zároveň jsem vůbec nečekala, že Ondru dnes potkám. Je to milé překvapení. 🙂
V kavárně, kde se vše odehrává, je už připaven štáb. Udělá se pár zkoušek a jde se na věc. Kamera, akce, jedem zní podobně jako u jinýho natáčení, ale adrenalin je to pořád stejnej. Pořád stejně skvělej a vzrušující.
Možná by Vás zajímalo, co tady “hraji”? 🙂 Jsem tam takový pidikousek, ale neskutečně si toho vážím. 🙂 Jedná se o epizodní roličku, takže je naděje, že v záběru opravdu budu a nevystřihnou mou maličkost. 😀 (Léňa a její džouky. 😀 ) (U filmu člověk nikdy neví.. 😀 , ale zrovna tady by to mělo dopadnout v pohodě. 🙂 ) Pokud byste ale chtěli vědět, jak to doopravdy dopadne, v listopadu 2016 to bude mít v kinech premiéru, jak v Česku, tak i na Slovensku. 🙂
Dobíhá ke mně ještě kostymér, který je vážně moc v pohodě, má skvělý hlášky, upravuje mi šaty a volá kadeřníky, aby mi opravili účes. Přiběhne Tibor a Jana, které poznávám, neboť pokud se nepletu, mají pořad New You na Streamu. Wow, oni mě budou česat? No to se zblázním! 😀 A Tibor tomu všemu dodá korunu a řekne: “Tak pojď, kočko!” Áááá, oni mluví vážně na mě? 😀 Jdu za ním, sedám si na židličku a začnou mě česat. Není moc času, ale oni to zvládnou tak rychle a tak skvěle, že se nestačím divit. Pinetka sem, pinetka tam, a drdůlek mám hotovej. A tak jemná práce. No děkuju moc!:) A zdravím pořád New You, jste vážně super! Sleduju každej díl, a ani ve snu by mě nenapadlo, že mě budete někdy česat. 🙂
Musím mlčet, když jde o některé citlivé údaje z natáčení, nicméně můžu říct, že vznikají opět vtipné momenty. Například mě omylem polije vínem kameraman, který kamerou sráží mé skleničky na podnose a já se mu nestačím vyhnout. 😀 Nebo omylem šlápnu na nohu jednomu z hlavních herců, když stojí za mnou, ale já o tom nevím.Tak se jen usmějeme a on řekne: “It’s ok.” Pak se mě tentýž herec chytne, když jde kolem kamera a hrozí, že by se srazili. A to trvá třeba 5 minut, kdy musíte počkat, až se dotočí. 😀 Tak se jen držíte, smějete a modlíte, aby Vás kamera nesrazila, a abyste ji nepřekáželi.Prostě je to někdy vážně srandovní. 🙂
A na závěr musím uznat, že muži, kteří hrají na kytaru, jsou vážně sexy. A Ondro Sokole, nejsi vyjímkou. 😀 Do Ondry se stihnu “platonicky zamilovat” (berte s nadsázkou samozřejmě) a myslím, že nejsem jediná. (Zdravím Ondru! 😀 ) Charisma, kytara a muž = skvělé spojení! 😀 Jednou bych chtěla, aby mi takhle hrál můj muž.. ta scéna je vážně skvělá. Opravdu na tento film půjdu do kina, jsem moc zvědavá. Myslím, že se diváci mají na co těšit, alespoň z toho, co jsem měla možnost vidět. 🙂
Pak máme pauzu na oběd, tak si s Julčou dáváme polévku a nějaké toasty. Jdeme se pak na chvilku projít, a úplně nás překvapí, kolik lidí na nás reaguje. Vůbec to nečekáme, ale jsou to moc hezké reakce. Lidé na nás pokřikují komplimenty, smějou se a zírají. Je to někdy vážně vtipné. 😀 Občas se přistihnu, že se koukám za sebe, zda nevolají na někoho jiného, neboť stále něvěřím, že to patří nám. Nikoho ale za sebou nevidím, takže asi jo. Dva kluci například projdou a řeknou: “Čau holky.” Nebo z auta někdo vykoukne a hvízdne a podobné situace. 😀 A dokonce mi někdo řekne, že mu připomínám Rose z Titanicu. Dobrej fór. 😀 (pokračování pod fotkami)
S Julčou i ostatmími máme vážně skvělou náladu, smějeme se, a je to supr. Hodně lidí se zastaví, když vidí, že se tam natáčí film. 🙂 Celkově panuje pohodová atmosféra, a máme z toho radost. Myslím si, že když je člověk sám v pohodě, vyzařuje to i na ostatní, a ti se pak naladí na stejnou notu. 🙂 A naopak. Myslím si, že je to právě hodně o lidech, a já jsem moc ráda, že se tady sešli tak pohodoví lidé. Jedna paní mě strašně moc pobaví, když se dlouhou dobu směje, až “nakazí” i nás. Prostě jsou to takové momentky, které ani nejdou popsat, musí se zažít. 🙂 Nicméně jsem ráda, že se s Vámi o ně můžu podělit alespoň takto. :))
Hodiny ukazují devátou večer a my s Julčou máme padla. Loučíme se, jdeme do kostymérny vrátit šaty, které nám opravdu přinesly mnoho radosti a krásných momentů, (nejen šaty) a veselým krokem pádíme na tramvaj. Jedu na byt, kde se jen převleču a jdu znovu pryč. Tentokrát na oslavu narozenin Terezky, zdravím Teri! 🙂 Oslava se protáhne až do brzkého rána, protože mám ale neděli volnou, vím, že si to můžu dovolit. A hlavně, i když jsem unavená, je ve mně tolik emocí, že bych asi jen stěží usnula nějak dřív. A tak lehce společensky unavená ulehám k ránu do postele a usínám za 3, 2, 1 , teď. 🙂
Byl to opravdu nádherný den, kterýho si vážím, a vím, že to není samozřejmost, neboť jak se říká, není každej den posvícení, že. Nicméně tenhle byl skvělej. Víc takových dnů. Připadala jsem si jako malá Léňa ve velkým světě. DĚKUJI. (Dole pod článkem najdete pár fotografií. 🙂 )
Mějte se krásně.
Vaše bláznivá Léňa 🙂
